O škole

Minulost do roku 1945

I když s existencí školy na Potštátě je nutno počítat od doby vzniku města a duchovní správy, nejstarší dosud známá zmínka pochází z r. 1582, kdy v privilegiu Jetřicha Podstatského z Prusinovic je zmínka o školní louce, přesně řečeno o louce školného, t.j. školního rektora či školmistra. Poněkud nepřesný německý překlad výše uvedeného privilegia pak uvádí termín školní louka. Publikace vydaná v r. 1987 v SRN sice operuje s údajnou starší zmínkou o školním rektoru, který se stravuje v zámku, ale její časové zařazení je nejisté, takže první bezpečná zmínka o škole spadá až do doby před 420 léty. Je rovněž nepochybné, že potštátská škola byla tehdy luterská, podobně jako fara a celé panství.

K pokatoličtění školy došlo až v r. 1628, kdy rekatolizaci prováděla nová majitelka panství Karolina d´Austria - Contectroy. Z r. 1628 pochází také nejstarší matrika, v níž je k r. 1640 uváděn první známý potštátský učitel Michl Gasman.
Do dějin potštátské školy se trvale zapsal regent panství Martin Desmarez, jenž listinou z 16. července 1651 věnoval městu pustý dům se dvorem a pozemky na vydržování varhaníka při farním kostele. Varhaník byl současně učitelem, neboť v listině je výslovně uvedeno, že příslušnou částku bude každý rok dostávat mimo to, co obdrží za školní službu.

Lasslerovo panorama Potštátu v horním kostele nám pak umožňuje učinit si představu, jak asi vypadala školní budova v letech 1742 - 1743, kdy Lassler výzdobu kostela prováděl. Šlo o přízemní domek v blízkosti fary, který od sklonku 18. století měl popisné číslo 36.
Thereziánské školní reformy měly pochopitelně dopad i na vývoj školství na Potštátsku. Tak vzniká škola v dnešní místní části Boškově a v následném josefínském období škola v dnešní části Lipné. V prvé polovině předminulého století měly pak své školy všechny vsi potštátského panství, tedy i dnešní místní části Kovářov a Kyžlířov. Výjimku tvořila pouze ves Padesát Lánů, kde školní děti navštěvovaly školu v Potštátě.

Velkou pohromu potštátské škole přinesl požár z 3. června 1813, který ji zcela zničil. Až do roku 1826 se vyučovalo v najatých místnostech. V tomto roce byla konečně postavena nová patrová budova, kde se kromě učeben nalézal i byt učitele. Tuto budovu můžeme spatřit i na soudobém pohledu na Potštát z r. 1826. Bez podstatných změn se takto dochovala podnes a představuje jediný dochovaný typ tehdejší školy na přerovském okrese, která od doby svého vzniku slouží nepřetržitě potřebám školství ( od r. 1975 ovšem hudebního). Původní trámové stropy vzbuzují dodnes pozornost návštěvníků.
Na vývoj školství na Potštátsku mají rovněž dopad i školské zákony z let 1868 - 1869. Potštátská škola, od r. 1810 dvoutřídní, se mění na čtyřtřídní, kde, mimo nadučitele, působí též učitel a dva podučitelé. V nynějších místních částech vznikají malotřídky, vedené školními správci ( řídícími učiteli) a postupně tu vznikají nové školní budovy. Z potštátských nadučitelů zaslouží pozornost Alois Jung, jenž podnikl studijní cestu do Švýcarska a Německa, aby se seznámil s nejnovějšími poznatky z pedagogiky. Výsledky své cesty v r. 1878 publikoval. Věnoval se též osvětové práci, přednášel na Potštátsku například o nových měrách a vahách.
V r.1886 se stal ředitelem německé měšťanské školy v Hranicích a při této příležitosti byl jmenovám čestným občanem Potštátu.

Mezníkem v dějinách potštátského školství je stavba budovy nové obecné školy. Dosavadní školní budova při stále stoupajícím počtu žactva , jenž v r. 1899 dosáhl počtu 287, již nestačila, a tak se v r.1901 ujal akce tehdejší ředitel velkostatku a předseda místní školní rady Antoním Schreiber. Z jeho iniciativy byl zakoupen dům se zahradou pod hřbitovem a v tehdy převážně německém Potštátě byla stavba i s plány svěřena českému staviteli Zemanovi z Bystřice pod Hostýnem za spoluúčasti českých dělníků a povozníků se stavebním materiálem. Škola, postavená v pseudorenesančním slohu, byla slavnostně posvěcena místním farářem za přítomnosti okresního školního inspektora a obecního zastupitelstva 7. prosince 1902. Celkový náklad si vyžádal částku 30.000 tehdejších korun. Úspěch se stavbou školní budovy vedl ředitele Schreibera k realizaci další myšlenky, t.j. ke zřízení měšťanské školy pro potštát a okolní obce. Škola byla zřízena ve staré školní budově a byla slavnostně otevřena 21. září 1903. Prvním ředitelem se stal Theodor Röhrich, dosavadní učitel německé měšťanské školy v Hranicích. Do prvního ročníku se přihlásilo 40 žáků. Od roku 1910 ji mohly navštěvovat i dívky , ale jen jako hospitantky. Až v r. 1920 tu byla provedena koedukace. V r. 1907 byla správa školy sloučena se správou školy obecné a od r. 1904 se na ní vyučovalo i nepovinné češtině, kterou započal učit Fr. Wlk. Ke školám v ostatních obcích Potštátska přechodně přibyla školní expozitura ve Skelné huti , podřízená vedení obecné školy v Boškově. Zastavením sklářské výroby v r. 1908 ukončila svou existenci. Školní budova z r. 1902 se od r. 1928 stala též sídlem německé školy mateřské.

Se vznikem samostatného československého státu mohla uplatnit své nároky na vlastní školství i česká menšina v Potštátě. V r. 1928 tu došlo ke zřízení české obecné školy, umístěné v zakoupené usedlosti na Padesáti Lánech č. 22, při níž byla zřízena i česká škola mateřská. Prvním řídícím učitelem byl jmenován Augustin Mužný, umučený r. 1942 v koncentračním táboře. Jeho nástupci, Janu Prokopovi ( + 1987), vděčíme za cenné vzpomínky i fotografický materiál. Pouze část jeho vzpomínek byla otištěna v " Oderských vrších ".

J. Prokop však již dříve seznámil veřejnost s problémy české menšiny v Potštátě v příspěvku otištěném ve sborníku " Soudní okres hranický " z r. 1936. V r. 1935 byla zřízena též česká obecná škola v Lipné ( tehdejší Lindavě ), kde se prvním učitelem stal Josef Hrdina a r. 1937 došlo v Potštátě též ke zřízení české školy měšťanské, pro kterou se zakoupila parcela č. 198. Prvním ředitelem této školy byl jmenovám St. Lakota, odbornou učitelkou A. Schneiderová - Sýkorová. Do školního obvodu byly, kromě dnešního Potštátska, přiškoleny též Partutovice a Radíkov.
Jestliže bylo vzpomenuto publikační činnosti J. Prokopa, nelze pominout ani publikační činnost německých pedagogů, kteří tehdy na potštátsku působili. Patří tu uvést především ředitele spojené obecné a měšťanské školy
Karla Raaba a řídícího učitele německo obecné školy v Boškově Fr. Götze. Raab se intenzivně věnoval dějinám Potštátu a publikoval jak v německém historickém periodiku vydávaném v Brně, tak v německém vlastivědném periodiku vydávaném v Olomouci. Vydal též práci o Potštátu v r. 1866. Götz se věnoval pověstem bývalého hranického okresu a práci o nich publikoval r. 1932. Raab pokračoval ve vedení potštátské obecní kroniky a založil též obecní kroniku pro Padesát Lánů, Götz založil a vedl obecní kroniku pro Boškov. Jak Raab, tak Götz obohatili tyto kroniky o výpisy z archivních materiálů. Po Raabovi se rovněž dochovala dvousvazková rukopisná práce s výpisy archiválií důležitých pro dějiny Potštátu.
Nelze rovněž neuvést skutečnost, že spojená německá obecná a měšťanská škola v Potštátě byla ve školním roce 1926/1927 též působištěm velmi agilního komunistického učitele Ludwiga Hahna. Jeho působení však zůstalo epizodní, neboť po roce byl z Potštátu přeložen. Svůj život dobrovolně ukončil před příchodem gestapa, které ho chtělo zatknout.
Od nástupu Hitlera k moci v Německu přecházelo, jako jinde, i německé učitelstvo Potštátska na pozice nacistické henleinovské ideologie, která tu hluboko zapustila své kořeny. Na spojené německé obecné a měšťanské škole se to projevovalo např. okázalým bojkotem a nechutí při oslavách státních svátků, kdy se na shromážděních žactva hovořilo na naprosto jiná témata, než byla jejich oslava.
Jiný doklad poskytuje německá obecní kronika z Kyžlířova, vedená tamním řídícím učitelem, která doslovně dýchá henleinovským a hitlerovským nacismem.

Přijetí mnichovského diktátu znamenalo likvidaci veškerého českého školství na Potštátsku. Stavba české měšťanské školy zůstala nedokončena a byla později přestavbou změněna na obytný dům. Měšťanské škole se naštěstí podařilo nalézt útočiště ve Stříteži nad Ludinou, kde zůstala již natrvalo. Německé školství na Potštátsku po Mnichovu bylo zcela ovládáno nacistickými školními předpisy a osnovami. Do těchto škol byly nuceny vstupovat děti za smíšených manželství a tato skutečnost byla zaznamenána do školních katalogů.
Protože obvod působnosti měšťanské školy se tehdy rozšířil o velmi vzdálené obce ( Slavkov, Kozlov aj.), došlo k velkému přílivu žactva. Stará školní budova svou kapacitou nestačila , a proto začala opět sloužit účelům obecné školy. Ročníky školy měšťanské, přejmenované na školu hlavní, byly naproti tomu umístěny ve školní budově z r. 1902. V této budově nemohla být z výše uvedených důvodů také nadále umístěna škola mateřská, a tak byl pro její účely postaven při rozcestí do Kovářova montovaný domek.
Závěrem příspěvku lze snad uvést ještě tento detail. Syn posledního ředitele měšťanské školy, Rudolfa Gürtlera, byl shodou okolností první z potštátských občanů německé národnosti, který položil svůj život ve válce vyprovokované maniakem, snícím o tisícileté říši.
Osvobozením Potštátu a Potštátska 8. května 1945 začíná též nová kapitola v dějinách jeho školství. Zánikem německých škol a budováním ryze českého školství tu dochází ke změně zásadní povahy ,a to natolik zásadní, že o jeho dalším vývoji je nutno pojednat v dalším příspěvku.

PhDr. Ivan Krška


Minulost po roce 1945


Po skončení II.světové války došlo na Potštátě a okolí k obnově českého školství.
Žáků povinných školní docházkou do střední měšťanské školy bylo v červenci 1945 pouze 41. Tento počet však díky přistěhovalcům z „vnitrozemí“ vzrostl do konce prázdnin na 86, z nichž 74 dětí bylo české národnosti, 1 žák slovenské a 11 dětí bylo ze smíšených manželství. Pro účely výuky byla zabrána budova bývalé německé školy z r. 1902. Prvním ředitelem po válce se stal pan Stanislav Skříčil, rodák z nedaleké Lhotky. Ve funkci ředitele pracoval, s malou přestávkou, nepřetržitě 22 a půl roku ( celkově jako kantor 27 let).
Významnou a z dnešního pohledu také diskutabilní poválečnou událostí zůstává odsun německého obyvatelstva. Potštát a okolí patřil k pohraničním částem hranického okresu,jež byly v době okupace přiřazeny k Sudetám. Především v průběhu roku 1946 bylo z této oblasti odsunuto více než 1000 osob německé národnosti.
Školní obvod měšťanské školy v Potštátě tvořily v té době obce Potštát, Padesát lánů, Kovářov, Kyžlířov, Boškov, Středolesí a až do r. 1951 také Radíkov.
Mezi nejvýznamnější události poválečných let patřilo založení SRPŠ při střední škole, v jehož čele stál pan Rudolf Vrátný. Úkolem tohoto sdružení bylo zlepšit spolupráci mezi školou a rodinami. Zajímavé je jistě i to, že se členové SRPŠ zúčastňovali klasifikačních porad. V rámci mimoškolních aktivit byla v září 1950 založena pionýrská organizace, v lednu 1951 pak také sokolská družina, v nichž pracovala s velkým zájmem většina žáků tehdejší střední školy. V souvislosti se sokolskou družinou je třeba vzpomenout jméno učitele
Vladimíra Kováříka, který se stal jejím prvním vedoucím.
V budově střední školy byla také 1.1.1950 zřízena stravovna mládeže, která sloužila i pro žáky školy mateřské.
Znamenala ulehčení života pracujících matek a především zajišťovala teplou stravu i pro žáky za sociálně slabých rodin. Se stravovnou je nerozlučně spjato jméno paní Josefy Ryšánkové, která zde až do 70. let působila jako kuchařka od samého založení. Žáci ve stravovně dostávali přesnídávky, oběd s masem 4- krát týdně, oběd bez masa pak 2 –krát týdně. Za obědy platili dle příjmu rodičů od 1,60 Kčs do 3,20 Kčs.
Pro potštátské školství mělo bezesporu velký význam spojení národní a střední školy v osmiletou střední školu, k němuž došlo 1.9. 1953. V prvním roce svého trvání měla tato škola 172 žáků v šesti třídách, z nichž II. a IV. třída byly tvořeny dvěma postupnými ročníky.
V souvislosti s roky po válce je třeba také vzpomenout jméno Marie Desfours- Walderode,potštátské hraběnky, která se jako lékařka starala a pečovala o zdraví žáků a občanů prakticky až do své smrti v roce 1963. Péči o žáky po ní převzal v roce 1957 MUDr.Jan Přikryl, chrup žáků byl kontrolován dentistou R. Jahnem.
Protože prakticky polovina žáků školy patřila k přespolním, byla zřízena dne 11.5.1959 při zdejší škole družina mládeže. Jako vychovatelka v ní působila velmi krátce paní Marie Dragounová z Hranic, od 1.6.1959 až do r. 1977 pak již paní Gabriela Richterová z Velkého Újezda.
Počátkem školního roku 1961/62 byla osmiletá střední škola přeměněna na devítiletou školu povinnou pro všechny žáky.
Protože počet žáků od konce války neustále stoupal, ve školním roce 1964/65 dosáhl ( po zrušení malotřídky v Boškově ) 300 dětí, bylo od počátku 60. let ředitelstvím školy poukazováno na tento fakt a nezbytnost situaci řešit. Pro ilustraci stavu si zde dovolím ocitovat část dopisu ředitele školy pana Stanislava Skříčila adresovaného okresní školské a kulturní komisi v Přerově:
„ Zdejší ZDŠ je umístěna ve třech budovách – bývalé německé škole z r. 1902 šest tříd, v bývalé německé škole staré přes 100let ( jde o budovu dnešní ZUŠ) 4 třídy , v zámku dílny a školní družina.
Na újmu řádného chodu školy jsou dál naprosto nedostačující velikosti některých učeben a všech kabinetů.
Jen šest učeben vyhovuje velikostí, ostatní jsou malá, také vlhká, provizoria. Tak např. od listopadu loňského roku se tísnilo 31 žáků 1.třídy v bývalém bytě ředitele o velikosti 4,5 x 4,5 m ! Nevím, co by této nenormální situaci řekl okresní hygienik! Byla-li v uplynulém roce situace nenormální, je situace v nastávajícím školním roce 1967/68 téměř neřešitelná. Do 1. třídy má chodit 36 žáků ! Kam je umístit ? Povolí OŠK – ONV rozdělení třídy, když nebylo plánováno( počítala původně se 34 žáky), bude mít
učitele ? A dojde-li k rozdělení 1.třídy, znamená to zavést nejméně pro jednu třídu ( 3.nebo 4.) vyučování na směny. Ani to není jednoduché, protože do zdejší školy nechodí jen žáci z Potštátu a Padesáti Lánů, ale dojíždějí i žáci z Kovářova,Boškova, Boňkova, do 5.třídy také z Luboměře pod Strážnou a zatím ovšem také do všech tříd i z Kyžlířova ( ředitelka nepřítomna již po mnoho měsíců pro nemoc). Ředitelství ZDŠ se zatím nepodařilo najít klíč k řešení této svízelné situace.“ (Zde je třeba ještě připomenout, že děti z Lipné navštěvovaly ZŠ 1.-5. v Lipné, starší pak ve Spálově. Také luboměřské děti 1.-4. třídy ZDŠ Potštát nenavštěvovaly).
Tolik slova tehdejšího ředitele .I přes nepřetržité upozorňování trvalo však ještě téměř 5 let, než se ledy pohnuly a na jaře roku 1972 začaly přípravné práce na přístavbu ZDŠ. Po zahájení stavby se situace ještě zkomplikovala, protože místo pro nové budovy musela uvolnit stará tělocvična a školní hřiště, zahrada, domek Holišových. Tělocvik tak nadále probíhal v sále zámku nebo na 20 minut chůze vzdáleném hřišti u zrušené školy na Kovářově. Investorem celé výstavby byl ONV v Přerově, stavebními pracemi byly pověřeny Pozemní stavby Olomouc.
Ze tří předložených návrhů byl nakonec vybrán objekt navržený ing. arch. Derkou. Náhled na tuto na Potštátě doposud největší investiční výstavbu činil 9 mil. korun. Dnes již je jasné, jak velkou chybou bylo v místních podhorských podmínkách stavět školu tvořenou z 99% panely , s rovnýmu střechami a obrovskými prosklenými plochami . Přes řadu těžkostí, provázejících stavbu, byl učebnový a jídelní pavilon po odstranění pouze některých kolaudačních závad předán do užívání v prosinci 1974. Pro účely LŠU v Hranicích byla předána budova „U fary“ a hlavní školní budova byla předána pro generální opravu. Dílny a školní družina i „tělocvična v sále“ zůstaly v zámku.
Celý tělocvičný a dílenský pavilon byl pak stavbaři předán do užívání v lednu 1976. O rok později, v lednu 1977, byla také dokončena generální oprava hlavní budovy a život školy začal plynout normálně.
Ve školním roce 1977/78 se rozšířil školní obvod o obec Lipná, přesto se stav žáků pomalu ale jistě snižoval.

Po sametové revoluci, která se v potštátské škole promítla do personálních změn ve vedení školy, započalo nové období života školy, období, které se již oprostilo od „politického nánosu“, od prověrek, manifestací, vytyčování a slepého plnění úkolů pro čárku,období, které přináší do práce učitelů i žáků nové trendy, postupy, konkurenci. V mnohém je toto období podobné předchozím letům.
Jestliže se v polovině 70 . let se slávou otvíraly nové prostory školy, jistě málokdo tušil, že o čtvrt století později budeme poukazovat na havarijní stav nových budov. Již v roce 1991/92 bylo třeba provést rekonstrukci kotelny, v roce 1993 rekonstrukci celého topení, opravu rovných střech.
Přínosem pro školu bylo získání právní subjektivity, která škole umožnila rychleji a efektivněji reagovat. V roce 1996 bylo díky dotaci školského úřadu zřízena v naší škole počítačová učebna, v roce 1977 byla díky OÚ Potštát zrekonstruována střecha na hlavní budově. V roce 1999 se podařilo z prostředků rodičů, sponzorů, ale i školského úřadu zakoupit keramickou pec, která nastartovala činnost velmi úspěšných kroužků keramiky.
Rok 2000 je rokem, kdy se i ZŠ Potštát přes problémy napojila na síť Internet. Na podmínky potštátské základní školy je poslední, skutečně velkou akcí rekonstrukce tělocvičny, která si vyžádala investici téměř 1 mil. korun, který poskytl Okresní úřad v Přerově a OÚ Potštát. Nedostatky, které se ukazovaly již při výstavbě nových pavilonů v roce 1972 – 1976 se začaly naplno projevovat ( katastrofální zatékání, praskliny ve zdech, netěsnosti oken, nemožnost prostory dostatečně vytopit, nepříjemné vedro v červnu či září atd. ) a havarijní stav především podlahy v tělocvičně tak byl vyřešen novým moderním povrchem se špičkovými parametry. Zbývá doufat, že podobně budou řešena i okna v nových budovách, zateplení celého pláště či zakrytí rovných střech typem vhodnějším pro podhorskou oblast.
Zatímco v letech šedesátých řešil pan ředitel úkol, co s tolika žáky, dnes máme problém opačný. Přestože kapacita školy činí 350 žáků, školní kuchyně dokonce 550 jídel denně, díky poklesu porodnosti, odchodu žáků na výběrové typy škol, odlivu občanů apod. jich v roce 2002 navštěvovalo ZŠ Potštát 140. Škola tak pracuje již několikátým rokem na vyjímku MŠMT z počtu žáků.
Nezbývá než doufat, že situace se brzy zlepší a třídy se zase poněkud více naplní. Počet nově narozených občánků na Potštátsku tomu napovídá. Obec bez školy, zvláště spádová obec typu Potštátu, je odsouzena pouze k přežívání.
Škola je všeobecně v myslích lidí spojena s žáky a učiteli. Často se ale zapomíná na správní zaměstnance, kteří, at´ již jsou to školníci, uklízečky, topiči nebo kuchařky, nám pedagogům vytvářejí podmínky pro naši práci. Z nich, spjatých nezapomenutelně s potštátskou základní školou, připomenu jména jako Marie Druschková, Zdeňka Holišová, Ludmila Matějíčková, Vlasta Turečková či Helena Pokorná. Bylo a je jich samozřejmě mnohem, mnohem víc a všem patří dík za to, co pro školu dělali a mnozí stále dělají. Stejně tak neprávem stojí poněkud v pozadí vychovatelé. Kromě již vzpomínané Gabriely Richterové působila ve školní družině při ZŠ Potštát tři dekády paní Zdeňka Hoszowská.
Snahou všech kantorů a záměrně říkám i správních zaměstnanců školy bylo a je umožnit dětem získat základní vzdělání , na kterém pak mohou stavět a informace a poznatky získané na „základce „ bude každé z nich využívat celý život. Němčina má pro základní školu Čechům snadno srozumitelný výraz Grundschulle, který zcela jasně vyjadřuje to, co základní škola člověku dává a čím pro něj je.